|
|
Vybrané motivy řeckého myšlení v Nietzscheho filosofii
Fodorová, Aneta ; Rybák, David (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
Tato práce shlíží na vybrané řecké motivy očima svérázného německého filosofa devatenáctého století Friedricha Nietzscheho. Jedná se o nastínění Nietzscheho chápání řeckého myšlení a zároveň sledování Nietzscheho při inspirování se řeckým myšlením a následně i při začleňování prvků tohoto myšlení do Nietzscheho vlastní filosofie. Práce odhaluje časté Nietzscheho problematické chápání a uchopování řeckých myšlenek, stěžejní je ale důkladná interpretace jednotlivých motivů a jejich postavení v Nietzscheho filosofii. Stěžejními myšlenkami pro tuto práci je problém apollinského a dionýského umění, problém vztahu Sókratés - Platón a Nietzsche - Hérakleitos a problém nadčlověka. V neposlední řadě je provedeno zamyšlení nad významem Nietzscheho "řeckého" myšlení pro nás dnes. Klíčová slova Umění, Apollón, Dionýsos, Sókratés, život, Zarathustra, věčný návrat téhož, hra, oheň, dítě, nadčlověk, agón
|
|
|
Demokracie je agon: k Machiavelliho populistickému republikanismu
Bíba, Jan ; Znoj, Milan (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent) ; Velek, Josef (oponent)
Tématem předkládané práce je vztah agonismu a demokracie. Práce se snaží obhájit tezi, že určité problematické aspekty současných liberálních demokracií nemají svůj původ pouze ve změně sociálních podmínek (objevení se masové demokracie, nárůst komplexnosti moderních společností), které učinily původní demokratické ideály nerealizovatelnými, ale že jejich původ spočívá v zapomenutí na agon. Tento agon je chápán jako konstitutivní rys demokratické společnosti a jeho zapomenutí je v práci chápáno jako nikoli náhodné. Tuto tezi se snažím obhájit prostřednictvím výkladu dialogu mezi populistickým republikanismem (Machiavelli) a republikanismem elitářským (Guicciardini) jako zdrojů moderní demokratické tradice. Práce ukazuje, že v Machiavelliho politické teorii jsou přítomny dva druhy agonu - agon pragmatický, jehož podstatou je konflikt jako základní forma sociální koheze, a agon strategický, jehož podstatou je troufalé egalitářství, jímž se občané druhého řádu domáhají rovnosti na občanech prvního řádu - a že jejich vzájemná kombinace tvoří nejenom osu Machiavelliho pojetí politična ale i svobodné republiky a demokracie. Proti tomuto pojetí je postaven rozbor Guicciardiniho elitářského republikanismu. Tento rozbor ukazuje, jednak jakým způsobem je požadavek rovnosti strategického agonu falšován a nahrazován...
|
|
|
Sport jako teologická výzva
SVOBODA, Vojtěch
Cílem práce je popis souvislostí mezi spiritualitou, křesťanstvím a sportem v historii i současnosti. V první části je podtržen rituální původ her a sportu předkřesťanských kultur, především antického Řecka a Říma. Revoluční křesťanství oddělilo fyzická klání od náboženského rituálu. V hodnocení her tehdejšími křesťanskými autory (Pavel, Tertullian, Basil, Jan Zlatoústý, Jan Kassián a Jan Klimak) je však patrná nejednoznačnost. Terčem kritiky byly idolatrický původ her a jejich propojení s kulty. Atributy typické pro antického atleta, sebekázeň a vytrvalost, naopak zůstávaly nahlížené pozitivně. Atletovu vůli i ochotu překonávat překážky dávali někteří z církevních Otců za příklad i pro zápolení spirituální, silný význam v této souvislosti nesl pojem "atlet Kristův". Historická část obsahuje rovněž hodnocení sportu ve formě tehdejších her u Tomáše Akvinského, který v otázce posuzování hříšné povahy her předkládá pravidlo rozumu. Jedna z klíčových otázek současné teologie sportu je představena na rozdílu mezi teologickými koncepty současných autorů Rev Dr Lincolna Harveyho a Rev Dr Roberta Ellise. Harveyho teorie, založená na systematickém základu, vychází z klasických axiomů křesťanské nauky. Sport je v ní chápán jako "liturgie kontingence člověka", odehrávající se v autonomním prostoru, který Bůh láskyplně poskytuje svému stvoření. Důsledkem této teorie je popření transcendentního rozměru sportu. Ellis vychází z empirického výzkumu, prováděného mezi sportovci. Pozornost zaměřuje především na snahu o dosažení nejlepšího možného výkonu, kterou s odkazem na Irenea z Lyonu, Maslowa a další interpretuje jako odraz Boží sebetranscendence nutné pro stvoření člověka. Sport dle Ellise plní v současné společnosti některé z funkcí dříve náležejích např. organizované formě náboženství. Závěrečná část se zabývá stavy změněného vědomí ve sportu a jejich poměrem k mystice. Autor nejprve popisuje vlastní prožitky, aby je posléze interpretoval z pěti hledisek (filosofického, teologického, fenomenologického, transpersonálního a skeptického). Na tomto základě formuluje vlastní výklad souvislostí mezi sportem a mystikou, jehož závěry pomáhají prohloubit uvedenou diskuzi a rovněž mohou přispět k nalezení řešení.
|
|
|
Fyzické aktivity v antickém Řecku s ohledem na Sókrata, Platóna a Aristotela
MAREŠ, Lukáš
Práce se zabývá fyzickými aktivitami v antickém Řecku, konkrétně v době působení filosofů Sókrata, Platóna a Aristotela. Důraz je kladen na nastínění širšího historického rámce, zejména z důvodu úzké provázanosti těchto aktivit s náboženským kultem a filosofickým tázáním. Právě vztah sportu a filosofie je jednou z ústředních oblastí zájmu. Hlavní úkol práce spočívá v představení tělesných aktivit jako významné součásti soutěživé kultury antického Řecka. Popsány, vysvětleny a porovnány jsou základní principy a ideály, které v sobě sport tohoto období nesl. Speciální pozornost je věnována jeho roli při výchově a vzdělávání. V tomto duchu jsou fyzické aktivity představeny jako vhodný prostředek k formování člověka po tělesné i duševní stránce. Člověk mohl skrze tělesné cvičení dosahovat vyšších hodnot, nabývat ctností a realizovat tak vlastní potenciál. Z těchto a mnoha dalších důvodů mohou být fyzické aktivity v období antického Řecka bohatým inspiračním zdrojem také pro dnešního člověka. Právě v tomto světle se je snaží tato práce představit.
|
|
| |
host ::
RSS.